VÝSTAVA
Dvojčata Jitka a Květa Válovy patří mezi nejvýraznější osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století.
Jejich život a tvorba jsou úzce spjaty s rodným městem Kladnem a nevelkým domem v Bendlově ulici, kde měly své skromné ateliéry.
V letošním roce by oslavily 100 let. Kladenské dvorky představí dosud méně známé ilustrace Jitky Válové ke knize Kočovníci severu Jamese Olivera Curwooda vydané v roce 1962 a 1973 a básně Květy Válové z let 1953–1955.
Jitka a Květa Válová – 100 let
Letošní kladenské dvorky se připojují k oslavě 100. let narození významných kladenských umělkyň Jitky a Květy Válové. Můžete zde vidět výběr ilustrací Jitky Válové ke knize Kočovníci severu od Jamese Olivera Curwooda vydané v prvním vydání v roce 1962 a v druhém vydání v roce 1973.
Knižní obrazy jsou zpracovány formou linorytu, jejich zvětšené tisky dokazují, jak velkoryse a promyšleně byly tvořeny, a i přes naddimenzování detailu si uchovávají svoji dynamiku a sílu. Nejsou jen pouhými ilustracemi k vyprávěnému příběhu, ale působí na nás jako velkoformátové obrazy. Jitka Válová, stejně jako její sestra, obdivovala zvířata a také vždy měly doma psa, německého ovčáka, kterému říkaly Goya nebo posléze Cherry. Motivy zvířat se objevují i na několika jejich olejomalbách. Málokdo si však dokáže představit, kolik skic a studií tužkou, tuší a kolik korekcí domácích tisků knižním ilustracím předcházelo (všechny jsou uložené v domě sester Válových k nahlédnutí). Klasické školení na pražské UMPRUM u malíře Emila Filly obě malířky naučilo, že je potřeba pochopit povahu, pohyby a skryté provázanosti zobrazovaného.
Básně Květy Válové z fotoalba z let 1953–1955 zachycují její osobní příběhy. Jsou dokladem toho, že se malířka Květa Válová uměla vyjadřovat také literárně. To by samo o sobě nebylo překvapivé, leckteří umělci to tak mají, ale u ní jsme o tom dosud téměř nic nevěděli. Většina krátkých básní se týká jejího života ve věku kolem třiceti let: takováhle nyní jsem a takhle se mi daří. Nejde o pocity, ale o reálné vhledy do osobní situace (např. finanční nouze nebo hlad). Delší básně zachycují kontakty umělkyně s jinými lidmi (např. malířka mezi horníky na šachtě) a mají epický nebo výčtový ráz (např. průběh setkání s nápadníkem nebo otázky a odpovědi ve zdravotnické rubrice). Většinou jde o variace na „městský folklór“ (mj. náznak hororu, civilní groteska). Není odtud daleko ke gellnerovské dekadenci, váchalovským sarkasmům a kolářovskému zaujetí promluvami „obyčejných lidí“. Kresby perem, umístěné ve fotoalbu na paspartách kolem básní, s verši skvěle souznějí. Je zřejmé, že autorka se básněním i kresbou dobře bavila a uměla jedno s druhým doplňovat. V osmdesátých letech zhudebnila rocková skupina Dunaj báseň Smutek (pod názvem Prší prší). Někdo asi pronesl báseň – zpaměti nebo přepsanou – z Kladna do Brna.
Sestry Válovy studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Společně s Adrienou Šimotovou, Alenou Kučerovou, Olbramem Zoubkem a dalšími umělci se řadí k nejvýznamnějším představitelkám směru zvaného Nová figurace. Sestry Válovy se zúčastnily několika desítek výstav u nás i v zahraničí, převzaly několik významných ocenění, například ve Vídni Cenu J. G. Herdera, v posledku v roce 2019 In memoriam ocenění Mene Tekel v kategorii Dámy české kultury.
Dům se po jejich smrti stal autentickou vzpomínkou a domácím archivem vypovídajícím o svérázných osobitých umělkyních. Ateliér Jitky Válové, kde vytvořila převážnou část svého rozsáhlého díla, je dodnes zachován v téměř původním stavu. Obytná část domu, mimo jiné, skrývá zachovalou autorskou skleněnou mozaiku s motivem orchidejí a obývací pokoj je dál místem setkávání. I po nedávných drobných úpravách si místnosti v sobě stále udržují atmosféru vybízející k debatám nad uměním tak, jak tomu bývalo za života sester Válových. Díky velkorysosti rodiny sester Válových je možné dům navštívit po předchozí dohodě na emailu [email protected]
www.dumvalovek.cz
Dagmar Šubrtová
Knižní obrazy jsou zpracovány formou linorytu, jejich zvětšené tisky dokazují, jak velkoryse a promyšleně byly tvořeny, a i přes naddimenzování detailu si uchovávají svoji dynamiku a sílu. Nejsou jen pouhými ilustracemi k vyprávěnému příběhu, ale působí na nás jako velkoformátové obrazy. Jitka Válová, stejně jako její sestra, obdivovala zvířata a také vždy měly doma psa, německého ovčáka, kterému říkaly Goya nebo posléze Cherry. Motivy zvířat se objevují i na několika jejich olejomalbách. Málokdo si však dokáže představit, kolik skic a studií tužkou, tuší a kolik korekcí domácích tisků knižním ilustracím předcházelo (všechny jsou uložené v domě sester Válových k nahlédnutí). Klasické školení na pražské UMPRUM u malíře Emila Filly obě malířky naučilo, že je potřeba pochopit povahu, pohyby a skryté provázanosti zobrazovaného.
Básně Květy Válové z fotoalba z let 1953–1955 zachycují její osobní příběhy. Jsou dokladem toho, že se malířka Květa Válová uměla vyjadřovat také literárně. To by samo o sobě nebylo překvapivé, leckteří umělci to tak mají, ale u ní jsme o tom dosud téměř nic nevěděli. Většina krátkých básní se týká jejího života ve věku kolem třiceti let: takováhle nyní jsem a takhle se mi daří. Nejde o pocity, ale o reálné vhledy do osobní situace (např. finanční nouze nebo hlad). Delší básně zachycují kontakty umělkyně s jinými lidmi (např. malířka mezi horníky na šachtě) a mají epický nebo výčtový ráz (např. průběh setkání s nápadníkem nebo otázky a odpovědi ve zdravotnické rubrice). Většinou jde o variace na „městský folklór“ (mj. náznak hororu, civilní groteska). Není odtud daleko ke gellnerovské dekadenci, váchalovským sarkasmům a kolářovskému zaujetí promluvami „obyčejných lidí“. Kresby perem, umístěné ve fotoalbu na paspartách kolem básní, s verši skvěle souznějí. Je zřejmé, že autorka se básněním i kresbou dobře bavila a uměla jedno s druhým doplňovat. V osmdesátých letech zhudebnila rocková skupina Dunaj báseň Smutek (pod názvem Prší prší). Někdo asi pronesl báseň – zpaměti nebo přepsanou – z Kladna do Brna.
Sestry Válovy studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Společně s Adrienou Šimotovou, Alenou Kučerovou, Olbramem Zoubkem a dalšími umělci se řadí k nejvýznamnějším představitelkám směru zvaného Nová figurace. Sestry Válovy se zúčastnily několika desítek výstav u nás i v zahraničí, převzaly několik významných ocenění, například ve Vídni Cenu J. G. Herdera, v posledku v roce 2019 In memoriam ocenění Mene Tekel v kategorii Dámy české kultury.
Dům se po jejich smrti stal autentickou vzpomínkou a domácím archivem vypovídajícím o svérázných osobitých umělkyních. Ateliér Jitky Válové, kde vytvořila převážnou část svého rozsáhlého díla, je dodnes zachován v téměř původním stavu. Obytná část domu, mimo jiné, skrývá zachovalou autorskou skleněnou mozaiku s motivem orchidejí a obývací pokoj je dál místem setkávání. I po nedávných drobných úpravách si místnosti v sobě stále udržují atmosféru vybízející k debatám nad uměním tak, jak tomu bývalo za života sester Válových. Díky velkorysosti rodiny sester Válových je možné dům navštívit po předchozí dohodě na emailu [email protected]
www.dumvalovek.cz
Dagmar Šubrtová
